Farmakologie

Biologická psychiatrie se zabývá duševními poruchami a poruchami chování z hlediska přírodovědeckého. V této práci jsou shrnuty základní poznatky o neuronech, synapsích, neurotransmiterech a receptorových systémech uplatňujících se při přenosu nervového signálu. Následuje stručný výklad poznatků o působení různých psychofarmak a hypotézy o mechanismech vzniku a léčby schizofrenie, afektivních poruch a demence. Upravená a rozšířená verze této práce vyšla v knižní podobě (Z. Fišar, R. Jirák: Vybrané kapitoly z biologické psychiatrie. Grada, Praha, 2001).

Ozvučená přednáška je urečna především studentům všeobecného lékařství (3. a 4. ročníku) a zubního lékařství (3. ročníku) jako podpora při výuce a přípravě ke zkoušce z farmakologie. Komplexní přednáška (odkaz přiložen) obsahuje popis fyziologie vegetativního nervového systému, jeho členění, neurotransmisi, dělení receptorů, farmakologické možnosti aktivace a inhibice receptorů zprostředkovávající činnost parasympatického nervového systému a v neposlední řadě terapeutické možnosti a bezpečnost jednotlivých farmakoteraputických skupin ovlivňujících parasympatikus.

Ozvučená přednáška je urečna především studentům všeobecného lékařství (3. a 4. ročníku) a zubního lékařství (3. ročníku) jako podpora při výuce a přípravě ke zkoušce z farmakologie. Komplexní přednáška (odkaz přiložen) obsahuje popis fyziologie vegetativního nervového systému, jeho členění, neurotransmisi, dělení receptorů, farmakologické možnosti aktivace a inhibice receptorů zprostředkovávající činnost sympatického nervového systému a v neposlední řadě terapeutické možnosti a bezpečnost jednotlivých farmakoteraputických skupin ovlivňujících sympatikus. 

Přehled vybraných léčivých látek má sloužit studentům 1.LF UK jako pomůcka při orientaci v systému léčivých látek dostupných a používaných v České Republice. Léčiva v tomto seznamu byla roztříděna podle terapeutických skupin s přihlédnutím k (ATC) klasifikaci. Nově byl seznam doplněn také o tzv. biologická léčiva. Při opakování a přípravě ke zkoušce z farmakologie je vhodné se soustředit zejména na zařazení jednotlivých léčiv (s použitím jejich generických názvů) do dané skupiny a na jejich mechanismus účinku, dále uvést typické indikace a nežádoucí účinky.

Základní poznatky o lokálních anesteticích pro bakalářské obory. Text se stručně zabývá dělením lokálních anestetik podle chemické struktury, mechanismem jejich účinku, farmakokinetikou, dalšími účinky těchto látek a jejich nežádoucími účinky, dále vlivem vazokonstrikční přísady a uvádí základní druhy lokální anestézie. Jednotlivá lokální anestetika jsou prezentována s přihlédnutím na aktuální stav v ČR. Text je doplněn seznamem literatury pro zájemce o hlubší studium.

Prezentace podává stručný přehled o problematice zneužívání léků se zaměřením na důležité klinické poznatky u jednotlivých skupin léčiv. Použito je rozdělení léků na opioidy, ostatní látky tlumící CNS, psychostimulancia, halucinogeny a tzv. taneční drogy, ostatní farmaka. Užívání léků nad rámec léčby vede ve svých důsledcích k závažným zdravotním a ekonomickým následkům, proto je třeba individuálně zvažovat míru rizika abúzu či vzniku lékové závislosti při léčbě každého jedince.

Cílem přednášek je seznámit studenty s komplexním přístupem nutným pro efektivní toxikologická vyšetření a interpretaci nálezů, s možnostmi využití tradičních i alternativních biologických materiálů v různých souvislostech pro účely zdravotní i forenzní a s možnostmi využití nových analytických technologií dovolujících rozšířovat spektrum zachycených a prokázaných nox a jejich metabolitů. Předpokladem pro úspěšná řešení rozmanitých toxikologických případů a interpretaci nálezů je neustálá aktualizace znalostí o dispozici nox a jejich metabolitů v organismu.

Prezentace popisuje úlohu histaminu a histaminových receptorů, mechanismus účinku H1 a H2 antihistaminik, jejich indikace, nežádoucí účinky, možné lékové formy a zástupce. V závěru textu jsou stručně uvedena obecná doporučení pro použití těchto farmak. Histamin je jedním z primárních mediátorů zánětu. Je uložen v mastocytech (žírných buňkách) a v granulích bazofilů, odkud je uvolňován vlivem různých stimulů: zářením, alergeny, farmaky aj. Nejlépe je prozkoumána jeho role v akutní anafylaktické reakci na přítomnost alergenu, kdy je uvolněn po vazbě alergenu na IgE protilátky. Následuje reakce zprostředkovaná především stimulací H1-receptorů: dochází k vazodilataci malých arteriol a kapilár společně se zvýšením permeability cévní stěny s následnou tvorbou edémů, v plicích dochází k bronchokonstrikci.

Opioidní analgetika tlumí vnímání bolesti bez ovlivnění percepce jiných podnětů. Používají se u krutých bolestí známého původu, chronicky k tlumení bolesti u nádorových onemocnění. Opakované podávání může vést k závislosti. Působí především centrálním mechanismem. V CNS ale i na periferii se vážou na specifické receptory. Podle vztahu k opioidním receptorům je dělíme na čisté agonisty (hlavním představitelem je morphin) na smíšené agonisty antagonisty (butorphanol, pentazocin) a parciální agonisty (buprenorhin). Jednotlivé látky se liší nejen intenzitou analgetického účinku ale i intenzitou nežádoucích účinků. Intoxikaci opioidními analgetiky lze odstranit podáním antagonistu opioidů naloxonu.

Prezentace shrnuje možnosti farmakologického ovlivnění bolesti a zánětu u chorob pohybového ústrojí. Používaná léčiva patří do skupiny anilinových (např. paracetamol) a fenazonových derivátů a mezi nesteroidní antirevmatika. Dále jsou uvedeny chorobu modifikující léčiva revmatoidní artritidy. V přehledu jsou shrnuty základní farmakologické vlastnosti, nežádoucí účinky a základy terapeutického použití.