Klinická farmakologie T [B01044]

Základní poznatky o lokálních anesteticích pro bakalářské obory. Text se stručně zabývá dělením lokálních anestetik podle chemické struktury, mechanismem jejich účinku, farmakokinetikou, dalšími účinky těchto látek a jejich nežádoucími účinky, dále vlivem vazokonstrikční přísady a uvádí základní druhy lokální anestézie. Jednotlivá lokální anestetika jsou prezentována s přihlédnutím na aktuální stav v ČR. Text je doplněn seznamem literatury pro zájemce o hlubší studium.

Prezentace podává stručný přehled o problematice zneužívání léků se zaměřením na důležité klinické poznatky u jednotlivých skupin léčiv. Použito je rozdělení léků na opioidy, ostatní látky tlumící CNS, psychostimulancia, halucinogeny a tzv. taneční drogy, ostatní farmaka. Užívání léků nad rámec léčby vede ve svých důsledcích k závažným zdravotním a ekonomickým následkům, proto je třeba individuálně zvažovat míru rizika abúzu či vzniku lékové závislosti při léčbě každého jedince.

Prezentace popisuje úlohu histaminu a histaminových receptorů, mechanismus účinku H1 a H2 antihistaminik, jejich indikace, nežádoucí účinky, možné lékové formy a zástupce. V závěru textu jsou stručně uvedena obecná doporučení pro použití těchto farmak. Histamin je jedním z primárních mediátorů zánětu. Je uložen v mastocytech (žírných buňkách) a v granulích bazofilů, odkud je uvolňován vlivem různých stimulů: zářením, alergeny, farmaky aj. Nejlépe je prozkoumána jeho role v akutní anafylaktické reakci na přítomnost alergenu, kdy je uvolněn po vazbě alergenu na IgE protilátky. Následuje reakce zprostředkovaná především stimulací H1-receptorů: dochází k vazodilataci malých arteriol a kapilár společně se zvýšením permeability cévní stěny s následnou tvorbou edémů, v plicích dochází k bronchokonstrikci.

Prezentace shrnuje možnosti farmakologického ovlivnění bolesti a zánětu u chorob pohybového ústrojí. Používaná léčiva patří do skupiny anilinových (např. paracetamol) a fenazonových derivátů a mezi nesteroidní antirevmatika. Dále jsou uvedeny chorobu modifikující léčiva revmatoidní artritidy. V přehledu jsou shrnuty základní farmakologické vlastnosti, nežádoucí účinky a základy terapeutického použití.

Kriteria arteriální hypertenze, rozdělení hypertenze, rizika spojená s arteriální hypertenzí. Zásady léčby, nefarmakologická a farmakologická léčba hypertenze. Výběr farmakoterapie: 1) Léky s klinicky prokázaným příznivým vlivem na morbiditu a mortalitu léčených (léky volby u hypertenze), 2) ostatní antihypertenziva.

Farmakoterapie diabetu mellitu zahrnuje komplexní přístup spolu s dietními a režimovými opatřeními. Při dostatečné tvorbě vlastního insulinu účinná terapie perorálními antidiabetiky představuje metodu volby, zatímco při nedostatečné tvorbě insulinu je insulinoterapie jedinou možností při v současnosti málo rozvinuté metodice transplantace beta buněk pankreatu. Hlavním úkolem však zůstává i snižování insulinoresistence, jako hlavního důvodu DM 2. typu a tím vším zamezení jak makrovaskulárních, tak mikrovaskulárních komplikací diabetu.

Lékové formy výrazně ovlivňují jak farmakodynamické( mechanismus účinku), tak farmakokinetické (účinné hladiny v místě účinku) vlastnosti léčiv. Jejich znalost a správné užití je nejen předpokladem zachování účinnosti, bezpečnosti a kvality léčiv, ale i zajištěním spolupráce s pacientem (užitím pro pacienta příjemnějších forem), která je pro terapii nezbytná.