Hematologie

Za jeden z nejdůležitějších nezávislých prognostických faktorů u nemocných s MM je v současné době považován nález klonálních chromosomových aberací v plasmatických buňkách. K nejčastějším a prognosticky nejvýznamnějším cytogenetickým nálezům u pacientů s MM patří zejména delece RB1 genu v oblasti 13q14 a/nebo ztráta celého chromosomu 13 (střední až špatná prognóza) a dále translokace IgH genu v oblasti 14q32. 

K nejčastějším nádorům centrální nervové soustavy patří tzv. difusní gliomy. Jedná se o heterogenní skupinu tumorů různých histologických subtypů. Nejpočetněji jsou zastoupeny nádory vycházející z astrocytární řady a z oligodendrocytů. V současné době je klasická léčba difusních gliomů (chirurgie, aktinoterapie, chemoterapie) velmi problematická. 

Základní informace o epidemiologii, diagnostice a léčbě karcinomu žaludku. Rizikové faktory i subjektivní příznaky nemoci. Karcinom žaludku je nádorové onemocnění stěny žaludku, které je v současnosti čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu v Evropě. Celosvětově je druhým nejčastějším maligním onemocněním. Žaludeční karcinom se vyvíjí složitým mnohastupňovým procesem s několika zřetelnými histologickými a patofyziologickými fázemi. Celý vývoj je ovlivňován komplexem interakcí mezi bakteriemi, prostředím, genetickými dispozicemi hostitele a molekulárními mechanismy. Mnohé z etiologie a patogeneze této choroby zůstává nejasné, avšak základní souvislosti jsou již známy.

K nejčastějším nádorům centrální nervové soustavy patří tzv. difúzní gliomy. Jedná se o heterogenní skupinu tumorů různých histologických subtypů. Nejpočetněji jsou zastoupeny nádory vycházející z astrocytární řady a z oligodendrocytů. V současné době je klasická léčba difúzních gliomů (chirurgie, aktinoterapie, chemoterapie) velmi problematická. Rovněž diagnostika gliálních subtypů založená na buněčné morfologii je subjektivní a jednotlivé subtypy nelze někdy odlišit ani pomocí specifických imunohistochemických markerů. Proto je nezbytné hledat nové diagnostické a prognostické ukazatele, které by umožnily stratifikaci léčby a vedly tak ke snížení morbidity a mortality nemocných. Jednou z možností je subklasifikace nemocných do diagnostických skupin podle nálezu specifických chromosomových aberací. K jejich detekci jsou vhodné molekulárně cytogenetické metody a zejména metoda interfázické fluorescenční in situ hybridizace (I-FISH) se specifickými DNA sondami. Molekulárně cytogenetická analýza upřesňuje diagnostiku mozkových gliomů a zároveň napomáhá určit prognózu pacienta.

Texty soustředěné v tématickém celku „Patologie buňky – vybrané kapitoly“ představují multidisplininárně koncipované a postupně doplňované kapitoly z vybraných oblastí biologie ale zejména patologie buňky.

Snahou autorů bylo popsané procesy prezentovat v základních rysech nejen na úrovni molekulární, subcelulární, celulární a integrativně orgánové, ale také z pohledu klinicko-diagnostických dopadů. Vše s důrazem na představení vybraných procesů pokud možno v obecnější „biologické“ rovině. Každá kapitola je vybavena četnými schématy a obrazovou dokumentací.