Fyziologie a patologická fyziologie

Přednáška podává v bodech základ CT zobrazování. V praktické části jsou uvedeny příklady patologických nálezů s vysvětlivkami. Mnohonásobnou superprojekcí bodu při měření absorbce ve tkáni se získávají hledané body – pixely. K výpočtu se používají Fourierovy transformace. Každá vrstva má svoji tloušťku defacto měříme objemové body – voxely.

Prezentace ukazuje různé příklady patologií zejména jater, žlučníku a žlučových cest. Zároveň u každého orgánu je probraná základní anatomie. Anatomie jater: dva laloky -pravý a levý, hranice : spojnice mediální, střední, hepatickážíla a lůžko žlučníku. Lobus caudatus, lobus quadratus. Levý lalok sahák levémedioklavikulárníčáře, nesmísahat ke slezině, na výšku 17 cm. Cévy se zobrazíjako hypodenzníútvary, jen u steatozyjako hyperdenzní. Cévnízásobeníjater: segmenty. K čemu jsou důležité. Levážíla probíháve fissura longitudinalis a hraničís lobus quadratus. Středníjaternížíla tvoříhranici mezi pravým a levým lalokem, pravározděluje pravý lalok na přednísegmenty 5 a 8 a dorsální6 a 7.

Principy, pracovní postupy, protokoly pro výsledky, kontrolní otázky. Vhodné pro tisk a vyplňování během cvičení. Velmi užitečným a ve cvičeních i textu učebnic často používaným způsobem, jak zapsat data, jsou grafy. Na poměrně malém prostoru mohou nahradit jeden či více odstavců textu nebo řadu výsledků a přitom mohou být velmi přehledné. To platí pouze v případě, pokud jsou grafy správně konstruovány a reprodukovány. Naše zkušenosti z výuky a zkoušení nás vedou k připomenutí několika základních pravidel, jichž je výhodné se při vytváření grafů držet.

Internetové multimediální výukové pomůcky pro studijní programy lékařských fakult (magisterské i bakalářské studium) z oblasti normální a patologické fyziologie, který názornou cestou - prostřednictvím Internetu s využitím simulačních modelů - pomáhá vysvětlit funkci jednotlivých fyziologických systémů a příčiny a projevy jejich poruch. V interaktivních výukových programech využívajících simulační hry dnes nachází své uplatnění staré Komenského krédo – "škola hrou". Spojení multimediálního prostředí, sloužícího jako zvukové a vizuální uživatelské rozhraní, se simulačními modely totiž umožňuje názorně si "osahat" vykládaný problém ve virtuální realitě. Simulační hrou je možné bez rizika otestovat chování simulovaného objektu – např. zkusit přistávat virtuálním letadlem či léčit virtuálního pacienta nebo, jako v případě navrhovaného projektu, otestovat si chování jednotlivých částí respiračního systému, oběhového systému, vylučovacího systému apod.