Projekt MEFANET (MEdical FAculties Educational NETwork)

III. klinika infekčních a tropických nemocí 1.LF a FNB, 1.LF UK, http://inf3.lf1.cuni.cz/

Řazeno podle: priorita a čas publikování
Jít na stránku: 1 2 3

Tungóza - výskyt, léčba, kazuistika

Tungóza - výskyt, léčba, kazuistika

Tungóza je vyvolána samičkou blechy písečné (Tunga penetrans). Vyskytuje se v tropech a subtropech všech kontinentů. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění parazita z drobné incize. Tungóza je onemocnění vyskytující se v subtropických oblastech a způsobené blechou písečnou Tunga penetrans, která proniká do kůže člověka a vyvolává místní zánět s častými sekundárními infekcemi.

 
autor: František Stejskal | obor: Infektologie | zobrazeno: 879x | publikováno: 13.1.2013 | poslední úpravy: 30.1.2013 | Creative Commons License

Původci střevních protozoárních nákaz II. - Entamoeba, Balantidium, Dientamoeba

Původci střevních protozoárních nákaz II. - Entamoeba, Balantidium, Dientamoeba

Přednáška je věnována především patogenní střevní amébě Entamoeba histolytica, která je schopna napadat střevní stěnu a vyvolat jak těžké střevní, tak mimostřevní nákazy. Dokument "Původci střevních protozoárních nákaz II. - Entamoeba, Balantidium, Dientamoeba" je určen studentům oboru Infektologie.

 
autor: Eva Nohýnková | obor: Infektologie | zobrazeno: 3763x | publikováno: 22.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License

Africké a americké trypanosomy

Africké a americké trypanosomy

Prezentace je věnována původcům spavé nemoci (africká trypanosomóza) a Chagasovy nemoci (americká trypanosomóza), jejich vývojovým cyklům, přenašečům a způsobům přenosu, základům patogeneze onemocnění, základnímu klinickému obrazu a zejména laboratorní diagnostice nákaz.

 
autor: Eva Nohýnková | obor: Infektologie | zobrazeno: 3912x | publikováno: 22.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License

Amfizoické améby

Amfizoické améby

Volně žijící améby patogenní pro člověka vyvolávají vzácné, obvykle smrtelné záněty CNS. Akantaméby jsou rovněž původci keratitidy. V prezentaci jsou probrány tři skupiny améb, schopných vyvolat nákazu, jejich vývoj, základy patogeneze a laboratorní diagnostika onemocnění.

 
autor: Eva Nohýnková, Eva Nohýnková | obor: Infektologie | zobrazeno: 5261x | publikováno: 22.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License

Leishmanie a leishmaniózy

Leishmanie a leishmaniózy

Leishmanie jsou parazitičtí prvoci, kteří jsou přenášeni hmyzem. Infikují fagocytující buňky a u člověka mohou vyvolat škálu klinicky manifestních nákaz. Leishmanie mají protáhlé tělo, které má na předním konci bičík. K hostiteli jsou přenášeny díky drobným koutulovitým mouchám z rodů Phlebotomus a Lutzomyia. Právě v trávicí soustavě těchto hmyzích přenašečů se probíhá jedna z fází životního cyklu, tzv. promastigot s bičíkem.

 
autor: Eva Nohýnková | obor: Infektologie | zobrazeno: 4196x | publikováno: 22.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License

Malarická plasmodia

Malarická plasmodia

Plasmodia, prvoci, kteří jsou na člověka přenášeni komáry rodu Anopheles, vyvolávají nejzávažnější parazitární nákazu, malárii. Na nákazu Plasmodium falciparum ročně umírá odhadem 2,5 milionů osob, převážně malých dětí v subsaharské Africe. Přednáška je zaměřena na pochopení rozvoje malárie a její diagnostiky na základě základních znalostí biologie původců.

 
autor: Eva Nohýnková | obor: Infektologie | zobrazeno: 4599x | publikováno: 22.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License

Původci oportunních protozoárních nákaz

Původci oportunních protozoárních nákaz

Prezentace se týká původců nejčastějších oportunních parazitárních nákaz, kterými jsou Toxoplasma gondii a Pneumocystis jiroveci. Nákazy těmito mikroorganismy se klinicky projeví pouze při výrazném poklesu obranyschopnosti nakaženého jedince. Na základě biologických vlastností a vývojového cyklu parazita T.gondii jsou vysvětleny možné způsoby přenosu a manifestace nákazy. Důraz je kladen na pochopení průkazu toxoplasmové infekce, zejména u rizikových skupin. Pneumocystis jiroveci, původce pneumocystové pneumonie, je mykotický organismus historicky řazený k parazitickým prvokům. Prezentace je zaměřena především na možnosti laboratorní diagnostiky infekce.

 
autor: Eva Nohýnková | obor: Infektologie | zobrazeno: 3269x | publikováno: 19.1.2007 | poslední úpravy: 12.12.2012 | Creative Commons License

Diferenciální diagnostika horečky v tropech a subtropech

Diferenciální diagnostika horečky v tropech a subtropech

Horečnatá onemocnění patří k nejčastějším a nejzávažnějším zdravotním problémům během a po pobytu v tropech a subtropech. Diferenciální diagnóza zahrnuje malárii, horečku dengue a ostatní arbovirózy, ricketsiózy, břišní a návratný tyfus, akutní schistosomózu a řadu dalších infekčních nemocí. Je nutno zvažovat i další onemocnění, která se autochtonně vyskytují v dané oblasti. Kromě důkladné anamnézy a fyzikálního vyšetření patří mezi laboratorní vyšetření první linie tenký krevní nátěr a tlustá kapka, krevní obraz a diferenciál, náběry hemokultur, CRP a další zánětlivých ukazatelů.

 
autor: František Stejskal, František Stejskal | obor: Infektologie | kontext: Tropické nemoci 1, 2 | zobrazeno: 3954x | publikováno: 12.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License

Arbovirózy

Arbovirózy

Arbivirózy jsou infekce vyvolané RNA viry a přenosné na člověka při sání komárů, klíšťat a dalších členovců. Arbovirózy způsobují čtyři hlavní klinické syndromy: 1. Systémová horečnatá onemocnění, jež mohou být doprovázena vyrážkou (dengue)2. Akutní horečky s protrahovanými arthralgiemi (o´nyong-nyong, chikungunya, Ross River)3. Encefalitidy či meningoencefalitidy (Japonská B, TBE, West Nile) a nejzávažnější jsou 4. Hemorhagické horečky (žlutá zimnice, hemorhagická forma dengue). Infekce mají často inaparentní průběh, horečka bývá dvoufázová s iniciální virémií a následným postižením cílového orgánu (CNS - TBE, JBE; játra - žlutá zimnice)

 
autor: František Stejskal | obor: Infektologie | kontext: Tropické nemoci 1, 2 | zobrazeno: 4079x | publikováno: 12.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License

Horečka chikungunya

Horečka chikungunya

Horečka chikungunya je vyvolána arbovirem ze skupiny alphavirů (čeleď Togaviridae). Je přenášena komáry Aëdes aegypti (Afrika) a Aëdes albopictus (Asie, Indický oceán). Zdrojem infekce v době epidemie je člověk. Onemocnění je rozšířeno v subsaharské Africe, na Indickém subkontinentu, v jihovýchodní Asii a na ostrově Papua Nová Guinea. Od roku 2005 probíhá rozsáhlá epidemie horečky chikungunya na ostrovech v Indickém oceánu a v Indii. V přednášce jsou shrnuty dvě kasuistiky pacientek s tímto onemocněním po návratu z dovolené na Mauritiu.

 
autor: František Stejskal | obor: Infektologie | kontext: Tropické nemoci 1, 2 | zobrazeno: 4204x | publikováno: 12.1.2007 | poslední úpravy: 21.1.2013 | Creative Commons License
Jít na stránku: 1 2 3