Cholestáza je definována jako porucha tvorby žluči v játrech nebo jejího toku, která může nastat kdekoliv mezi sinusoidální membránou hepatocytu a Vaterskou papilou. Jako intrahepatální označujeme cholestázu, kde k této poruše dochází na úrovni intrahepatálních žlučovodů nebo na kanalikulárním pólu žlučovodu. Histologicky nacházíme nahromadění žluči v jaterních buňkách a žlučových vývodech.
Funkčně znamená cholestáza snížený tok kanalikulární žluči. Dochází ke snížené sekreci vody a organických aniontů do žluči. Klinicky znamená cholestáza retenci všech látek, které se normálně vylučují žlučí, v krvi. V séru nacházíme zvýšené hladiny žlučových kyselin, konjugovaného bilirubinu, cholesterolu, zvýšené aktivity cholestatických enzymů alkalické fosfatázy a glutamyltransferázy. Intrahepatální cholestatické syndromy (ICS) zahrnují onemocnění jater a žlučových cest, jejichž příčina tkví v hepatocytech (tzv. kanalikulární typ cholestázy) nebo v drobných intrahepatálních žlučovodech (tzv. duktální typ cholestázy). Tato onemocnění lze klasifikovat podle několika kritérií. Podle etiologie rozeznáváme ICS doprovázející záněty jater, ICS vyvolané autoimunitními mechanismy, ICS vyvolané léky a hormony, ICS v důsledku infiltrace jaterní tkáně nádorovými buňkami či materiálem při střádavých nemocích. Svou roli v etiopatognezi hraje také sepse a celková parenterální výživa, známá je cholestáza v těhotenství, v pediatrii a částečně i v adultní hepatologii pak vrozené cholestatické syndromy na podkladě genetického defektu transportu žlučových lipidů do žluče. Podle věku, kdy se tato onemocnění manifestují, se cholestatické syndromy dělí na ICS vyskytující se převážně v dospělosti a na ICS manifestující se již v raném věku. Předmětem tohoto sdělení jsou zejména získané syndromy intrahepatální cholestázy, u kterých jsou vnějším podnětem ovlivněny transportní systémy pro žlučové lipidy a pigmenty na úrovni hepatocytu. Jde o relativně častá onemocnění a klinické stavy, jejichž mechanismus je poměrně složitý a v řadě detailů ještě není zcela objasněn. Jedná se zejména o působení estrogenů, bakteriálního endotoxinu, cholestatické účinky organických jedů i dalších xenobiotik. Diskutován je význam terapeutik, zejména kyseliny ursodeoxycholové.
Odkaz | Datum | Přístupnost [?] | Klinicky citlivé [?] | Licence | |
---|---|---|---|---|---|
Patofyziologie získaných intrahepatálních... | 21.1.2013 | přístup řízen na externím úložišti | – |
4-D hodnocení:
Skripta a návody |
Edukační weby a atlasy |
Digitální video |
Prezentace a animace |
Obrazový materiál – kasuistiky |
E-learningové kurzy (LMS) |
Nerecenzováno |
Základní úroveň |
Pokročilá úroveň |
Specializační úroveň |
Komplexní úroveň |
HodnoceníZvolte prosím dosaženou úroveň vzdělání a poté ohodnoťte výukový materiál především z hlediska vhodnosti materiálu pro samostudium.
Student – student bakalářského nebo magisterského stupně
Absolvent – absolvent bakalářského nebo magisterského stupně Ph.D. absolvent – postgraduální student, absolvent Ph.D. studia, odborný asistent, ...
%
Ohodnoťte hodnotitjako první tento článek! |
||
Tento příspěvek nebyl zkontrolován garantem obsahu portálu. |
Obsah článku podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
Klíčová slova: cholestáza, patofyziologie, toxické poškození, alkohol
citace: Libor Vítek: Patofyziologie získaných intrahepatálních cholestatických syndromů. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů :: Portál 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy [online] , [cit. 03. 12. 2024]. Dostupný z WWW: https://portal.lf1.cuni.cz/clanek-673-patofyziologie-ziskanych-intrahepatalnich-cholestatickych-syndromu. ISSN 1803-6619.