Zubní lékařství

Ošetřování otevřené, krvácející zubní dřeně může vyvolávat stres nejen u začínajících zubních lékařů, neboť přímé překrytí dřeně je v praxi často vnímáno jako výkon se značně nejistou prognózou. V článku je na dvou kasuistikách popsán klinický postup krok po kroku, jak ošetření provést pomocí hemostatického gelu a definitivních adhezivních rekonstrukcí. Úspěšné zachování vitality dřeně tímto postupem závisí zejména na dodržení indikací, schopnosti operatéra izolovat pracovní pole a držet se základních principů asepse a adheze.

Endodontické ošetření patří mezi základní výkony, které jsou denně prováděny v ordinacích zubních lékařů. Jedním z hlavních cílů tohoto ošetření je dezinfekce systému kořenových kanálků. Většina výplachových roztoků používaných pro dosažení tohoto cíle je dráždivé povahy a při úniku do dutiny ústní může poškodit zasažené sliznice. První volbou pro zabránění úniku výplachů mimo kořenový systém zubu je nesporně používání kofferdamu, který přináší i mnoho dalších výhod. Z klinické praxe však známe nepříjemné situace, kdy navzdory nasazenému kofferdamu dojde k úniku výplachu do dutiny ústní skrze netěsnost mezi sponou a zubem. Reakce pacienta může být více či méně dramatická v závislosti na typu a množství zateklého roztoku. V některých případech je třeba kofferdam urychleně odstranit a umožnit pacientovi vypláchnout ústa.

Přednáška uvádí základní rozdělení fixních náhrad a jejich stručnou definicí nebo obrazovým vysvětlením. Dále je zde popsáno instrumentárium používané v zubní ordinaci a protetické laboratoři, které se používá při výrobě zubních náhrad. Přednáška je doplněna četnými fotografiemi nástrojů a přístrojů používanými na našem pracovišti.

Cílem endodontického ošetření je mechanické a chemické vyčištění systému kořenových kanálků zubu
a jeho následné hermetické zaplnění a utěsnění. Pro dosažení aseptického prostředí se doporučuje izolovat pracovní
pole kofferdamem a mezi jednotlivými návštěvami zhotovit dobře těsnící provizorní výplň. V mnoha případech je však
zub destruován do takové míry, že nasazení kofferdamu a zhotovení funkční provizorní výplně je velice obtížné, až
nemožné. V takových případech je vhodné před samotným opracováním kořenových kanálků provést tzv. preendodontické ošetření. Práce popisuje zhotovení preendodontické dostavby z kompozitního materiálu, která zajistí cirkulární ohraničení dřeňové dutiny a usnadní jak nasazení kofferdamu, tak i zhotovení těsnící provizorní výplně. Klíčová slova: preendodontické ošetření, kompozitní výplň, gingivektomie, endodontické ošetření.

Tento článek popisuje klinickou techniku, jak zajistit automatické odsávání z povrchu kofferdamu pomocí upravené standardní savky. Na savce se vytvoří háček, který se zahákne do kofferdamové spony a zalištuje kontinuální odsávání. Tento jednoduchý postup usnadní zubním lékařům práci zejména v situacích, kdy nemají trvale k dispozici asistenci pro čtyřruční práci.

 Tento článek popisuje nejen medicínské zkušenosti nabyté při pobytu v malém zdravotnickém středisku v Africe. Vybudování střediska panem Alešem Bártou v Keňské vesničce Itibo bylo nedávno zfilmováno ve snímku Daleko za sluncem (Far Beyond the Sun, 2015). Práci v Itibu lze doporučit všem, kteří chtějí zjistit, jak lze provozovat medicínu v jiných podmínkách něž jaké známe z našich končin.

 Dlouhodobou stabilitu spoje mezi tvrdými zubními tkáněmi a adhezivně fixovanými rekonstrukcemi jako jsou kompozitní výplně či laboratorně zhotovené keramické a kompozitní rekonstrukce lze podpořit aplikací chlorhexidinu do vypreparované kavity před nanesením total-etch adheziv. V článku je popsán jak teoretický princip i klinické kroky.

 Rozšiřující se indikace pro využití adhezivních systémů ve stomatologii vedou v poslední době k jejich častějšímu používání v zubních ordinacích. Reakcí výrobců na jejich spotřebu je vývoj stále nových produktů a vyznat se mezi jednotlivými typy není jednoduché. Následující text přináší přehled současných adheziv, upozorňuje na možné chyby při jejich použití a nabízí různá doporučení pro jejich aplikaci v klinické praxi.

Rozšiřující se indikace pro využití adhezivních systémů ve stomatologii vedou v poslední době k jejich častějšímu
používání v zubních ordinacích. Reakcí výrobců na jejich spotřebu je vývoj stále nových produktů a vyznat se mezi
jednotlivými typy není jednoduché. Následující text přináší přehled současných adheziv, upozorňuje na možné chyby při
jejich použití a nabízí různá doporučení pro jejich aplikaci v klinické praxi.

Stupeň poznání v oboru stomatologie nám dnes umožňuje odklonit se od cesty „bezhlavého zhotovování výplní“ směrem k detailní diagnostice, poučení pacienta a zastavení další progrese onemocnění zubů a dásní. Pod pojmem „minimálně intervenční stomatologie“ se skrývá soubor metod s cílem detekovat a zastavit onemocnění zubů a dásní a pokud již došlo k jejich poškození nabízí možnost rekonstrukce minimálně invazivními technikami.