Farmakoterapie diabetu mellitu zahrnuje komplexní přístup spolu s dietními a režimovými opatřeními. Při dostatečné tvorbě vlastního insulinu účinná terapie perorálními antidiabetiky představuje metodu volby, zatímco při nedostatečné tvorbě insulinu je insulinoterapie jedinou možností při v současnosti málo rozvinuté metodice transplantace beta buněk pankreatu. Hlavním úkolem však zůstává i snižování insulinoresistence, jako hlavního důvodu DM 2. typu a tím vším zamezení jak makrovaskulárních, tak mikrovaskulárních komplikací diabetu.

Lékové formy výrazně ovlivňují jak farmakodynamické( mechanismus účinku), tak farmakokinetické (účinné hladiny v místě účinku) vlastnosti léčiv. Jejich znalost a správné užití je nejen předpokladem zachování účinnosti, bezpečnosti a kvality léčiv, ale i zajištěním spolupráce s pacientem (užitím pro pacienta příjemnějších forem), která je pro terapii nezbytná.
