Hypochondrická porucha je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci. Postižený se obává, že má jednu nebo více závažných a progredujících tělesných nemocí. Terapie hypochondrické poruchy je často svízelná. Pacienti navíc zpočátku odmítají psychiatrickou léčbu a trvají na přítomnosti tělesné poruchy.

Úzkostné poruchy patrí mezi nejcastejší psychické poruchy vubec. Lze je lécit jak psychoterapeuticky (individuální, skupinová, kognitivne behaviorální terapie), tak farmakoterapeuticky (antidepresiva nebo anxiolytika). Psychofarmaka zpravila pusobí dríve. Psychoterapie je nárocnejší, její výsledek je však trvalejší. U težších úzkostných poruch je optimální kombinace obou prístupu. Akutní intenzivní psychoterapie trvá 6–12 týdnu.

V následujících ctyrech psychických oblastech bylo zkoumáno 291 pacientek a pacientu lécených psychoterapií: zdravé osobnostní zdroje a schopnosti, duvody záteže, potíže v oblasti prožívání, chování a myšlení, hlavní symptomy vyjádrené prostrednictvím DSM (osa I). Data z predchozích oblastech byla sejmuta pomocí Regensburského inventáre analýzy inkongruencí.

Základem skupinové dynamiky je tedy prosté mezilidské setkání (Begegnung, encounter) v malé skupině, nebo-li volné a spontánní interakce mezi klienty, mezi klienty a terapeuty a mezi terapeuty navzájem. Skupinová dynamika je souhrnný název pro procesy, které mají vliv skupinové dění. Je složena z mnoha prvků, které se neustále mění a navzájem ovlivňují. Poprvé s tímto pojmem přišel v roce 1943 Kurt Lewin.

Požadavek indikace pro určitou terapii a diferencovaný přístup v rogersovské terapii samotné vedl k vytvoření diferenciálního modelu inkongruencí a diagnostického prostředku ve formě dotazníku RIAI (Regensburger Inkongruenzanalyseinventar - Regensburgský inventář analýzy inkongruencí).
