Infektologie
Lekce EUNI: Diagnostika akutního zánětu v ambulantní péči
Zánět je jedna z fylogeneticky nejstarších reakcí organizmu, která směřuje k eliminaci noxy a následné reparaci tkáně. Při zánětlivé reakci dochází jak k místním, tak systémovým změnám. Místní reakce na zánět zahrnuje vazodilataci, zvýšení permeability cév, chemotaxi neutrofilů, uvolňování lysosomálních enzymů a agregaci trombocytů. Celková reakce zahrnuje horečku, leukocytózu a syntézu a uvolňování proteinů akutní fáze játry.
Úvodní fáze zánětu je označována jako reakce akutní fáze. Je to nespecifická, uniformní, obranná reakce tkáně na poškození bez ohledu na příčinu – infekcí počínaje, přes mechanická, fyzikální, chemická, hypoxická, immuno-alergická poškození, malignitou konče. Dochází při ní ke kaskádě humorálních a celulárních změn a syntéze specifických prozánětlivých proteinů v játrech – tzv. proteinů akutní fáze (APP – acute phase protein).
Probíhá nezávisle a paralelně s cílenou imunitní odpovědí.
Dermatovenerologický atlas
Byl vytvořen základ multimediálního atlasu pro výuku dermatovenerologie a příbuzných oborů (infekční lékařství, mikrobiologie a parazitologie) studentů 1. LF UK magisterského programu všeobecné lékařství, stomatologie, bakalářského studijního programu ošetřovatelství. Jako úložiště byl použit stávající e-learningový server, LMS Adobe Acrobat Connect Pro, dostupný na http://el.lf1.cuni.cz/dermatovenerologie. V současné fázi projektu byla zpracována následující témata: dermatózy vyvolané parazity, bakteriální infekce, virové infekce, kožní alergické reakce anafylaktického typu a lékové exantémy, erytemato papulo skvamózní dermatózy, kožní nádory. Součástí atlasu jsou kromě klinických a histopatologických snímků také videosekvence s komentářem (ošetření bércového vředu venózní etiologie, odběr materiálu z kůže a nehtů k mykologickému vyšetření). Část kasuistik byla zpracována formou kvízu, na kterém si lze ověřit diferenciálně diagnostickou rozvahu. Na zpracování kasuistik se částečně podíleli studenti čtvrtého ročníku 1. LF UK. Soubor témat bude průběžně doplňován. Obsah atlasu je dostupný pouze studentům 1. LF UK.
Původci střevních protozoárních nákaz II. - Entamoeba, Balantidium, Dientamoeba
Přednáška je věnována především patogenní střevní amébě Entamoeba histolytica, která je schopna napadat střevní stěnu a vyvolat jak těžké střevní, tak mimostřevní nákazy.
Africké a americké trypanosomy
Prezentace je věnována původcům spavé nemoci (africká trypanosomóza) a Chagasovy nemoci (americká trypanosomóza), jejich vývojovým cyklům, přenašečům a způsobům přenosu, základům patogeneze onemocnění, základnímu klinickému obrazu a zejména laboratorní diagnostice nákaz.
Amfizoické améby
Volně žijící améby patogenní pro člověka vyvolávají vzácné, obvykle smrtelné záněty CNS. Akantaméby jsou rovněž původci keratitidy. V prezentaci jsou probrány tři skupiny améb, schopných vyvolat nákazu, jejich vývoj, základy patogeneze a laboratorní diagnostika onemocnění.
Leishmanie a leishmaniózy
Leishmanie jsou parazitičtí prvoci, kteří jsou přenášeni hmyzem. Infikují fagocytující buňky a u člověka mohou vyvolat škálu klinicky manifestních nákaz.
Malarická plasmodia
Plasmodia, prvoci, kteří jsou na člověka přenášeni komáry rodu Anopheles, vyvolávají nejzávažnější parazitární nákazu, malárii. Na nákazu Plasmodium falciparum ročně umírá odhadem 2,5 milionů osob, převážně malých dětí v subsaharské Africe. Přednáška je zaměřena na pochopení rozvoje malárie a její diagnostiky na základě základních znalostí biologie původců.
Původci oportunních protozoárních nákaz
Prezentace se týká původců nejčastějších oportunních parazitárních nákaz, kterými jsou Toxoplasma gondii a Pneumocystis jiroveci. Nákazy těmito mikroorganismy se klinicky projeví pouze při výrazném poklesu obranyschopnosti nakaženého jedince. Na základě biologických vlastností a vývojového cyklu parazita T.gondii jsou vysvětleny možné způsoby přenosu a manifestace nákazy. Důraz je kladen na pochopení průkazu toxoplasmové infekce, zejména u rizikových skupin. Pneumocystis jiroveci, původce pneumocystové pneumonie, je mykotický organismus historicky řazený k parazitickým prvokům. Prezentace je zaměřena především na možnosti laboratorní diagnostiky infekce.
Diferenciální diagnostika horečky v tropech a subtropech
Horečnatá onemocnění patří k nejčastějším a nejzávažnějším zdravotním problémům během a po pobytu v tropech a subtropech. Diferenciální diagnóza zahrnuje malárii, horečku dengue a ostatní arbovirózy, ricketsiózy, břišní a návratný tyfus, akutní schistosomózu a řadu dalších infekčních nemocí. Je nutno zvažovat i další onemocnění, která se autochtonně vyskytují v dané oblasti. Kromě důkladné anamnézy a fyzikálního vyšetření patří mezi laboratorní vyšetření první linie tenký krevní nátěr a tlustá kapka, krevní obraz a diferenciál, náběry hemokultur, CRP a další zánětlivých ukazatelů.
Arbovirózy
Arbivirózy jsou infekce vyvolané RNA viry a přenosné na člověka při sání komárů, klíšťat a dalších členovců. Arbovirózy způsobují čtyři hlavní klinické syndromy: 1. Systémová horečnatá onemocnění, jež mohou být doprovázena vyrážkou (dengue)2. Akutní horečky s protrahovanými arthralgiemi (o´nyong-nyong, chikungunya, Ross River)3. Encefalitidy či meningoencefalitidy (Japonská B, TBE, West Nile) a nejzávažnější jsou 4. Hemorhagické horečky (žlutá zimnice, hemorhagická forma dengue). Infekce mají často inaparentní průběh, horečka bývá dvoufázová s iniciální virémií a následným postižením cílového orgánu (CNS - TBE, JBE; játra - žlutá zimnice)
English version
Vyhledávání