Lekce EUNI: Obezita

Podstatou obezity je nadměrné množství tukové tkáně, ovšem s ohledem na její obtížné stanovení je diagnostika nadváhy a obezity založena na relativní hmotnosti, vyjádřené indexem tělesné hmotnosti BMI. Tento index popsal v polovině 19. století belgický matematik Adolf Quetelet, který také ověřil, že nejlépe standardizuje rozdíly mezi malými a velkými jedinci (především se jedná o měnící se poměr mezi trupem a končetinami). Předpoklad, že tělesná hmotnost může nahradit přímé stanovení tělesného tuku, byl potvrzen experimentálně před desítkami let; dosud není k dispozici metoda, která by dostatečně přesně a spolehlivě stanovila množství tukové tkáně v klinické praxi. Stále oblíbenější impedanční přístroje jsou vhodné ke sledování změn tělesného složení, ale modely dostupné veřejnosti určují absolutní množství tuku stále nepřesně. Klasické měření tloušťky kožních řas kaliperem selhává u těžkých obezit; kromě toho je náročné na čas a především na reprodukovatelnost měření. Ani jiné metody stanovení množství tukové tkáně (podvodní vážení, celotělová denzitometrie, izotopové metody, propočet z CT nebo MR) nelze použít v klinické praxi.