Emoce pod drobnohledem

Neobracíme-li svou pozornost ke svému prožívání průběžně, uvědomujeme si až silné emoce. Přicházejí neočekávaně, úplně nebo zčásti nás pohlcují, omezují, paralyzují. Vztek, úzkost, strach, lítost, otrávenost, bezmoc, smutek, rezignace. Když se je snažíme násilím přemoci, mohou nekontrolovaně vyletět někde jinde. Někdy jsou nevysvětlitelné a záhadné. Všichni asi znáte úsloví typu: smál se jako blázen; pěkně to s ním cvičí; vyskakuje jak čertík z krabičky; nevidí - neslyší. Popisují situace, kdy je na nás emocí příliš, kdy od nich nemáme odstup a ony plně ovládají naše jednání. Zdálo by se, že emoce jsou něco cizorodého v našem prožívání. Vezmou se, nikdo neví odkud a pak se zase ztratí. Ale není to tak. Všímáme si jich hlavně proto, že jsou intenzivní a zaplavují jak naše tělo, tak naši mysl, provokují jednání, které si pak vyčítáme. To, co pociťujeme před takovou erupcí prožívání a po jejím zklidnění, se neprodere k naší pozornosti.