VYMEZENÍ OBORU PSYCHOTERAPIE

Psychoterapie je zejména léčbou, ale i profylaxí a rehabilitací poruch zdraví, která se uskutečňuje výhradně psychologickými prostředky, tedy prostředky komunikační a vztahové povahy. Vlastní psychoterapie probíhá jako vědomá,záměrná, strukturovaná a vědecky podložená interakce mezi terapeutem a pacientem. Jejím předmětem je lidské zdraví a ty jeho poruchy, jež jsou ovlivnitelné psychologicky. Zvyšujeme jí zřetelně kvalitu života. Psychoterapie se uplatňuje a je účinná všude tam, kde se na vzniku a rozvoji poruchy zdraví podílejí psychosociální činitelé a způsob, jak se s nimi jedinec vyrovnává na subjektivní a behaviorální úrovni. . Užití nalézá jako metoda hlavní (systematická) nebo podpůrná (doplňková), z časového hlediska je krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá. Z etiopatogeneticky významných činitelů jmenujme ve vztahu k uplatnění psychoterapie na prvém místě náročné osobní a životní situace spolu s psychologickými skutečnostmi a mechanismy, vyjádřené následujícími výrazy: model kongruence-inkongruence, deprivace, přesycení, konflikt, frustrace, stres, psychotrauma. Neméně významné pro vznik a rozvoj určitých poruch zdraví jsou těsné meziosobní vztahy, mající dlouhodobě nežádoucí podobu. Jedná se zvláště o vztahy druhého neakceptující (lhostejnost, ambivalence, odmítání, nepřátelství ad.) a provázené komunikací, která znejišťuje, případně působí na osobnost destruktivně. Psychosociální činitele hodnotíme jako rizikové faktory, které jsou spíše nespecifické a zvyšují pravděpodobnost vzniku a rozvoje poruch zdraví. Lze předpokládat, že s dalším vědeckým poznáním bude možné vliv psychosociálních činitelů blíže specifikovat a diferencovat.